V dnešním boomu hypotečních úvěrů stále klienti a banky řeší jedno úskalí – a to správnou cenu nemovitosti. Na ceny nemovitostí na trhu se můžeme dívat z různých úhlů pohledu. Nejčastěji však slyšíme cenu „tržní“ a „bankovní“.

Tržní cena je taková, jakou je trh ochoten akceptovat. Prodávající nabídne nemovitost na trhu za určitou cenu a nalezne kupujícího, který ji v daném čase za danou částku je ochoten koupit. Tato cena však nebývá vždy akceptována bankou.

Jak odhad funguje v praxi

Odhadce stanovený bankou provede prohlídku nemovitosti a v počítačovém programu od banky (či externí firmy) zpracuje odhad nemovitosti. I zde je počítáno s průměrnou cenou za metr čtvereční – řekněme cenovou mapou. Daný program jen nabídne cenový rozptyl za metr čtvereční. Odhadce stanoví cenu na základě špatných (hluk, prašnost, nejasný územní plán, nízká poptávka v lokalitě, dopravní obslužnost aj.) a dobrých stránek nemovitosti (převis poptávky nad nabídkou, klidná lokalita, dobrá dopravní obslužnost atd.).

Důležité je, že odhadce musí udělat tzv. srovnávací metodu odhadu – tedy vybere minimálně 3 co nejvíce podobné a místem nejbližší nemovitosti k té vaší a sleduje ceny vybraných nemovitostí, zda je cena vaší nemovitosti v okolí nadsazená či nikoliv.

I když odhadce zpracuje cenu, která je rovna ceně prodejní, neznamená to, že banka daný odhad akceptuje. Odhad nemovitosti putuje na interní kontrolní oddělení v bance, které se jmenuje „Supervize“. Dané oddělení jsou interní odhadci banky, kteří kontrolují své kolegy, jestli udělali odhad správně (jinými slovy, jestli nenadsadili cenu, neopomněli na věcná břemena či jiná omezení váznoucí na nemovitosti). Oni určují, jestli danou nemovitost je banka ochotna přijmout do zástavy a oproti ní poskytnout hypoteční úvěr v určité výši.